Příměstský tábor - Dešti větru neporučíš, můžeš jen na ně zkusit vyzrát

12. 06. 2018

Druhý den příměstského tábora, namlsaní předcházejícím slunečním dnem v aquaparku, jsme nehodlali uvěřit ani meteorologickým předpovědím, ani zamračené obloze. Do přistaveného autobusu zajištěného Olomouckým krajem jsme nasedali plni nadšení a očekávání.  Ještě s prvními kapkami na čelním skle autobusu bylo hlásáno, že to nic není a probíhalo povzbuzování a mluvilo se o výborných trubičkách, které na nás čekají v lesním baru v Horní Lipové.  Po 30 minutách neustávajícího deště sice smích nikoho nepřešel, ale začalo se rokovat o tom, že by bylo záhodno aktivovat takzvaný plán B. Plán B ovšem bylo ještě potřeba malinko dotáhnout, a tak se náramně hodila krátká pauza, proměněná v pauzu delší, spojená s návštěvou moc krásné restaurace. Množství vystavených hudebních nástrojů (balalajky, citery, trubky, harmoniky), základní seznámení se s nimi, vůně kávy, živé rozhovory mezi sebou. Už jen kvůli tomu by se dalo říci, že to stálo zato. Ovšem již byl dořešen plán B (objednány vstupenky) a vyjelo se směr jeskyně Na Pomezí. Chvilkové bloudění, dojezd přesně na čas a první skupina zmizela v hloubi jeskyní. Chvíli po ní se vydala i druhá skupina vstříc jeskynní stálé teplotě 7,5 stupňů Celsia. Množství schodů nebylo žádnou překážkou, všichni cestu zvládli úplně výborně a milá, hlasitě a jasně mluvící průvodkyně přispěla k příjemnému zážitku z těchto jeskyní. Déšť jakoby věděl, že prohrál, ustoupil a tak se dalo pojíst na čerstvém vzduchu. Povídalo se, prohlížely vystavené kameny, utrácelo v suvenýrech, popíjela káva. Čas utekl jak mávnutím proutku a bylo nutno myslet na návrat do Olomouce. Počasí si na nás sice nepřišlo, ale přeci se nám malinko vysmálo, to když na zpáteční cestě slunce začalo svítit, co to dalo a dokonce začalo i pálit.